Jarní večery.

Augustin Eugen Mužík

Jarní večery.
Ty snivé jara večery, jak mluví v duše hlubiny! Na zemi, nebi pokoj boží, v květ rosu, v oko slzu vloží – zas blaha táhnou hodiny. Ty snivé jarní večery, kde jaký zvonek, rozzvoní: zvon tiché vísky ku klekání, zvon lidských srdcí k vzpomínání – v to mateří květ zavoní... Ty snivé jara večery! Mír dýší andělé a chlad, jsou samý květ a lesk a vůně, že který člověk srdcem stůně, v nich umříti by volil rád. [60]

Kniha Hlasy člověka (1883)
Autor Augustin Eugen Mužík