Věčné spory.

Augustin Eugen Mužík

Po světě kráčejí od času dávných, kdy ještě člověk v edenu snil. Oba jej vyhnali v staletou bídu, jednoho proklínal, druhého ctil. Jeden mu naléval rozkoší pohár, do mysli vodil mu rajské ty dny, v ruku mu vkládal věčnosti berlu, v lebce mu spřádal o pomstě sny. Bez planých slibů, hned podával jemu meč, by jím splatil nepravý dluh. Druhý jen konejšil: „Tiše strádej!“ Jeden byl démon – a druhý byl bůh. Odvěký boji, jak víříš mou hrudí, proplétáš život jak trnová snět. Tvým jekem hrozným, nesmířitelným stále se zmítá bídný náš svět.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

488. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BOŽSKÉMU SRDCI! (Xaver Dvořák)
  2. Když uhodí mráz... (Julius Alois Koráb)
  3. Kristova hlava. (Josef Václav Sládek)
  4. KŘÍŽOVÁ CESTA (František Odvalil)
  5. KANCIONÁLY. (František Kvapil)
  6. Po hvězdných paprscích. (Josef Václav Sládek)
  7. IX. Červánky. (František Táborský)
  8. Slunce. (Xaver Dvořák)
  9. JESUS BARABBAS. (Sigismund Bouška)
  10. SEDLÁK. (Otakar Auředníček)