Osud.

Augustin Eugen Mužík

Osud.
Tři duše než do lidských vkročily těl nad zemí, kde člověk měl počat býti, v noc poslední sešly se naposled. ,Co dali nám v úlohu při našem žití?‘ „Já císařem budu – kam pohlédnu jen, vše mým bude – paláce, zlato i ženy, a která se vzepře, tu otrokům dám, neb nahou postavím do arény.“ „Já křesťanem budu. Mne čeká jen kříž, mé údy žhavými okovy svíží – kéž odkud jsem vyšla, vrátím se zas! Buď vítán mi, vítán, vznešený kříži!“ „Já barbarem budu z těch divokých rot, jež rozboří trůny a tyrany zdrtí, že na sta let svět celý ponese znak jen pýchy, hrůzy, bázně a smrti.“ [79]