Srdce a moře.

Augustin Eugen Mužík

Srdce a moře.
Loďka plyne mořem, v život srdce touží, oba obkličuje mračný okeán. Loď i srdce lidské hned se smutně chvějí, jak v ně udeřila bouře hromy ran. Slyšíš údar divý, jak tu loďku kácí? Zmizela již v moře rakvi mrákavé! Srdce-li bouř stihne, snad se zakrvácí, ale dále spěje v žití mlhavé. [114]