HROBY.

Augustin Eugen Mužík

Zem, kam jen hledí oko, jsou hroby. Tam výše převysoko jsou hroby. A hluboko tam v moři jsou hroby. A kde se hvězdy tvoří, jsou hroby. Jest hrob – jarního kvítí ty zdoby, a láska, lidské žití, toť hroby. Vše, co zde dýchá, hrobu jest robem. A Bůh sám všechněch hrobů jest hrobem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

723. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smrť a láska. (Ludvík Lošťák)
  2. Útěcha. (Josef Kuchař)
  3. I. (Jan Pravoslav Koubek)
  4. U hrobu vlastenky. (Anna Vlastimila Růžičková)
  5. 13. Láska – památka nám svatá, (Karel Marie Drahotín Villani)
  6. 145. V skrytu tichém, kde ji nikdo nezná (Jan Kollár)
  7. 181. Oceane, kdož ti roven v hloubi? (František Sušil)
  8. Odpověď. (Augustin Eugen Mužík)
  9. XVII. Jako nevěstu milostnou (Vincenc Furch)
  10. Žádný náhrobek neznačí místo. (Berta Mühlsteinová)