Dnes zemřela jak by usnula tiše(Na)
Smrť klíčem zamknula její ret(Na)
Má na prsou kvítí jež vůni dýše(Na)
jsouc sama ten nejkrasší nejlepší květ(Na)
ten nejčistší co jen jich vídal kdy svět(Na)
Svit hromnice do tváře padal jí jasný(Na)
a na čele jejím se míhal a plál(Na)
jak myšlénky stín by čistý tam hrál(Na)
pak níže se snesl až na ret krásný(Na)
a třpytil se jak by ret sladce se smál(Na)
A po stranách mlčky dvě postavy stály(Na)
až k hrudi svou čistou skláněly líc(Na)
jak na mrtvou zraky by zvednout se bály(Na)
A ticho jen jako by zoufajíc(Na)
to světlo se plašilo více a víc(Na)
To dva byli velcí andělé boží(Na)
jimž poddána šírá je naše zem(Na)
To život byl kterým vše se množí(Na)
a Smrť jejíž tichým povelem(Na)
co živo ustane v pochodu svém(Na)
Dnes u jedné mrtvé sešli se spolu(Na)
a váhali dlouho se rozejít zas(Na)
však v tajemném oba trvali bolu(Na)
a z jejich dlouhých sklopených řas(Na)
se slzný démant padaje třás(Na)
Tu pravila Smrť Co hýbe se žije(Na)
vše přisoudil Bůh mi za podíl(Na)
Hle života každý pramének lije(Na)
se do řeky mé Toť tvůj je cíl(Na)
bys kořistí mojí a potravou byl(Na)
Děl Život jí Každý i Bůh sám jednou(Na)
tvůj musil ničící podstoupit kruh(Na)
Však z tebe zas jiná žití se zvednou(Na)
Ten zmaru a plodění věčný ruch(Na)
toť zákon toť vesmír toť život toť Bůh(Na)