No, no!

Václav Antonín Crha

Svět náš teď obyčejně míní(J4f) že platí pouze to co veliké je dost(J6m) já však chci dokázati nyní(J4f) že velkou můž být mnohdy maličkost(J5m) Slovíčko No je krátké sic(J4m) a řekl bys že tak moc neznamená(J5f) ba že snad celá jeho moc a cena(J5f) kolkolem vzato jest jen pouhé nic(J5m) Ovšem že je to pravda a věc svatá(J5f) co mnohý mně snad namítne(J4m) že řeč má mnohého též kolohnáta(J5f) ač v češtině se zřídka vyskytne(J5m) na příklad Nejrozkouskovatější(J5m) neb nabuchodonozorovatější(J5f) a neproniknutedlnost(J4m) a jiných takých slůvek dost a dost(J5m) A předce ať se kdo chce brání(J4f) a ať je slov těch na sta snešeno(J5m) nesnesou nikdy ani porovnání(J5f) s nepatrným jen slovíčkem mým No(J5m) No ozve se snad hlas už nedočkavý(J5f) aby se konečně též důkaz dal(J5m) No no jen strpení toť neunaví(J5f) mně to sem básník takhle udělal(J5m) V slovíčku No se láska skrývá(J4f) výčitka hněv i škádlení(J4m) dovádivost se z něho dívá(J4f) rozdurděnost i smíření(J4m) Helenka šije teta drží stříž(J5m) Helenka vykoukla teď z okna ven(J5m) No bručí stará zas ho vyhlížíš(J5m) Hleď pak přec holka na způsoby jen(J5m) No to snad není hřích Helena vece(J5f) ani snad uražení způsobu(J5m) Nadarmo ale nekoukla ven přece(J5f) zahlídlať známou milou osobu(J5m) Milenec její opozdil se kdesi(J5f) a nyní co jen stačí k Lénce kluše(J5f) No já tě vytrestám ty zrádná duše(J5f) šeptá si Helenka a oči svěsí(J5f) Již přišel chce jí líbat ruku No(J5m) jdi si kdes teď byl já tě lehce pohřeším(J6m) No co se stalo drahá Heleno(J5m) Jáť přece proti tobě ničím nehřeším(J6m) No to se neví šel lis za jinou si(J5f) vždyť posuds věru jako omámen(J5m) No no kdo ví kde mladý pán se brousí(J5f) podotkne skrz nos teta u kamen(J5m) No prosím já já že se brousím(J4f) vždyť Helena je vší mé touhy cíl(J5m) Helenka pokukuje už a v krátce na to(J6f) dí chlácholivě No tak kde paks byl(J5m) Něco ti nesu hádej chvílenku(J5m) No co to bude hádat nedovedu(J5f) Nesu ti Helenko má vstupenku(J5m) a chceš li půjdu s Tebou na besedu(J5f) No takového něco přece smíří(J5f) Lenka se usmívá No dej ji sem(J5m) Na tebe aby přivstali si čtyři(J5f) Ty jsi a budeš věčným mámilem(J5m) Teď ji chce obejmouti na smířenou(J5f) No zvolá Helenka a uskočí(J5m) No lichotí on s náručí zas roztaženou(J6f) No nezlob ona zas a hajdy ruce na oči(J7m) No žebrá on no zlatá Heleničko(J5f) a zpolehounka odtáhne ji ručinku(J6m) No tedy nastaví mu ona líčko(J5f) a on naň vlepí vřelou hubinku(J5m) No no to ještě schází jděte po svých hned(J6m) zabručí teta hledíc na tu věc(J5m) No drahá tetinko tu máte také med(J6m) viďte že máte vždy chuť na šňupec(J5m) Helenka mrkne na milého převýznamně(J6f) a oba prosí No ach přejte nám to no(J6m) Teta se usmívá No pro mě za mě(J5f) ať není srdce vaše skráceno(J5m) a žehná oběma No konečně(J5m) jásají oba Není liž to zlatá teta no(J7m) A už ji zlíbat chtějí srdečně(J5m) ona však odbývá je v smíchu No no no(J6m) A nyní slovo k ctěné společnosti(J5f) No zdali pak to na má slova došlo(J5f) A byť i scházelo cos k výtečnosti(J5f) já dost mám řekne li se No to by tak prošlo(J6f)

Patří do shluku

hanička, jeníček, hubička, růžička, hanna, panenka, srdéčko, srdíčko, děvčátko, janíček

299. báseň z celkových 475

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VII. Tak tedy s bohem už, (Bohdan Kaminský)
  2. PĚŠINA. (Josef Svatopluk Machar)
  3. None (František Odvalil)
  4. 18. Stojím zde jak žebráček, (Josef Uhlíř)
  5. Tam odchází můj rozmilý, (Gustav Dörfl)
  6. Ženit nebo neženit? (František Jaromír Rubeš)
  7. LII. Ba ještě toho lituju, (Jan Duchoslav Panýrek)
  8. Pohovění. (Irma Geisslová)
  9. MILÝ KONÍČEK. (Adolf Heyduk)
  10. PÍSEŇ SMUTNÁ. (Augustin Eugen Mužík)