Moře.

Berta Mühlsteinová

Moře.
V mé duši jest jak v rozvlněném moři. Kolem mne mračna, všade vzbouření, vichřice hučí o ztraceném mládí – a nikde světla, nikde spasení. Tu vrací moře, co kdys krylo v lůně; ó znám ty perle, jsou to naděje; tam opět vlna žene rozbitiny, potápí je – a zase zdvíhá je. Znám též ty trosky; jsou to zbytky lodě, na které směle kdys jsem vyplula; u strmé skály, která zradu chová, tam bouř se zdvihla, vesla ztonula. A od té doby moře stále bouří; jen chvilkou tichne, chvilkou umlkne; tu blesk protrhne černošedé mraky, hrom zaduní, a moře zas se pne. 28

Kniha Pohrobky (1872)
Autor Berta Mühlsteinová