14. Ona řekla:

Václav Bolemír Nebeský

Ona řekla: „Já tě vyrvala z mé duše!“ Dobře! – odešel jsem tiše, Jako král jde do vyhnanství; Neb má vlast jest lásky říše. Nocí bloudím. Jí jsem to chtěl všecko říci; Ona lásku naši znala, Při přísaze žhavé, svaté Její věčná světla plála. Vyhnán hledat V Sahaře jdu lidských ňader, Oasy sad jak dlaň malý; Tam chci mra svou hlavu složit, V níž co uhlí lásky paly. Král jsem byl, teď Lásky Ahasver a žebrák! S ramen noci plášť mi věje, Měsíček mi pak své stříbro Jak almužnu v duši leje.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

507. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó, CHTĚL BYCH... (Julius Zeyer)
  2. PÍSEŇ KRÁLOVSKÁ (Stanislav Kostka Neumann)
  3. IV. Milenko má, ty noci tmavá, tichá – (Rudolf Mayer)
  4. XXXX. Marje – duha v svátečním svém šatu (František Karel Drahoňovský)
  5. Jak dlouho ještě... (Růžena Jesenská)
  6. POCHYBY LÁSKY. (Josef Lukavský)
  7. Kamenem mne tvrdým odbýváš (Josef Holý)
  8. ON N’A QUE SOI (Jiří Mahen)
  9. Mým drahým. (Ferdinand Písecký)
  10. Zisk neblahý. (Adolf Heyduk)