Zděte chrámy Řekové! obrazy
Líte Římané! národu květy
Hrdiny jako Bohy slavíc
Na věky v paměti vrýte!
Potomcy y v slávy a věčnosti
Chrámu zhlížeti s obdivováním
Ozdoby člověčenství, y se
Kořiti jasnosti budou.
Arystýde! k tobě se přivine
Srdce hrdiny nezmoženého,
Do tebe vtělí duši soudce
Pravotu oblibujícý.
Focyone, chudoby ctiteli!
Tymoleone, svobody tvůrce!
Zlatem a země rozkošemi
Zhrdaje světy sy zýskáš!
S Xenoffontem Sokrates, moudrostí
Ohlas, skalnaté Regulus mysli,
Nad Bohy vyšší Cyncynatus,
Scypio vlídnosti hvězda,
Vznešenosti důkazy člověče
Tvé a koruny mocného ducha
K věčnosti hrdinstvími budíc
Zázraky v mládeži zplodí.
Honoste se mudrcy věkové
Svými hrdiny chválami krásíc!
S prospěchem y my oslavencům
Neseme oběti pocty.
Hle! co mezy horami vrchové
Hlavy ourodné do nebe pnoucý
Z hlubin se zemských pozdvihujíc,
Mužové plamenem svého
Ducha křísý k životu světy, a
Krásu moudrosti v oděvu rájském
K podivu stavíc mocní srdce,
Schopnosti zvýšené zvěční;
Na smrt letí pro milé přátely
Přítel, okovy za muže líbá
Žena, a matka pro miláčka
Do vody, v plameny skáče.
Vítěz hrdý vlasti-li zkázami
Hrozý, mor-li se v rodiny vtírá,
Milenec cti a vlasti kvapí
Do boje, hltaje jedy.
Darmo zhoubce svozuje hrdiny
Zlatem, darmo y rozkoše strojí,
Pěnami pochlebenství šále,
Mužové k věčnosti hledí.
Moró, Káto v pokoji, Scypio
V bitvě, z kaliny mrzkého věku
Dera se jako slunce v kráse
Zjasněné na zemi svítí;
Z bouře orel k nebi se nese, a
Zeměplazové bleskem se slepíc
Vysosti nepostihnou muže
Velkého, mírného ducha.