Strachlín z sýdla rozkoše a
Slávy zaběhl v děsné houště,
Šerkou zakryl krásné tělo,
Hořem trýznil outlé srdce,
Kalil jasné čelo.
Stromli pohnul větví, plésal,
Mysle, že se otec blíží;
Zpěvli zaslechl, šálil sebe,
Že se v kráse nezkalené
Milá snáší s nebe.
Jak stín pustinami chodě
Nelekal se bujné zvěři,
Neděsyl se hrozné nocy;
Ach! vždyť po laskavé panně,
Po svém toužil otcy.
Měsýc svítil; jako v hrobě
Ticho vůkol panovalo,
Jenom žravé truchlivosti
V dobrém burácely srdcy
Ve vší divokosti.
Ve svém hoři zaslechl z lesa
Hlubokého slabé hlasy;
Co to? Stojí poslouchaje,
Zapomíná na svou bídu,
Běží v tmavé kraje.
Dívá se a trhá sebou,
Bože! uleknutím klesá.
Mraky protírá sy z očí.
Vracuje se, mužne duchem,
K předu směle vkročí.
Vidíť vraha otce svého,
Kata milovnice drahé;
Jak se v krvi topě kroutí,
Vzdychá, bolestí se klíčí
Jako slabé proutí.
Krev se do srdce mu žene,
Jedem rozpalují žíly:
Mámli nádhero tě v mocy,
Co jsy v blesku slávy svodné
Vynesl ortel otcy?
Odplatímli bezbožníku,
Ješto s posmíváním patře
Na rozkošnou milostivé
Panny krásu utišil jen
Smrtí srdce divé?
Zemři! Ach! co pomatenec
Mluvím? Y on člověk jest, a
K outrpnosti probuzuje.
S ustrnutím k starcy kleká,
Rány zavazuje.
V tom zří otce krvavého,
Bledá milenka se blíží;
Z ticha vybouřenec skáče,
Očma jiskří, zuby skřípá,
Zlostí trna pláče.
Zbuď se starče! zbuď se ze sna!
Jak hrom do duše mu křičí;
Znášli syna nešťastného!
Zemři bídná duše! že jsy
Střela muže ctného!
Vidíšli jak mstícým okem
Šlechetný stín k tobě zhlíží?
Jak ti v rajské nevinnosti
Krásná panna jeví muky
Za tvé ukrutnosti?
Proč se pane! k nebi nepneš?
Proč y duchů neusmrtíš?
Čili zhasla věčná sláva,
Zašli hajitelé tvého
Nelidského práva?
Zbuď se mrzký ukrutníku!
Cyť, jak ruka Páně tepe!
Darmo červ se v prachu vineš;
Jak jsy na sta lidí zabil,
Tak mou rukou zhyneš!
Z mdlob se vytrhl obnaženec,
Prohlížel a spatřil syna:
Jakby svět se na něj hrnul,
Prožeň nešlechetné srdce!
Řekl a hrůzou strnul.
Buď živ násylníku! by tě
Soudce trestal spravedlivý!
Vzhlédni na minulost syvou,
Ctnost a nevina tam kvílí
Pro tvou pejchu mstivou!
S potěšením bědování
Slyší duši svírajícý.
Starcy v srdcy vina hoří,
Ouzkostí mu zlaté hory,
Slávy blesk se boří.
Ach! jak přísným soudem Bůh, dí
Strachlín, vrahy potírává!
S vrchu pocty do hlubiny
Hanby sráží sýlu, valí
Muky na zlosyny.
Praviv otřásá se hrůzou,
Láskou srdce obměkčuje.
Jak syn hoje nepřítele
Lehčí trest, a cestu k štěstí
Vlídností sy stele.