Na hřbitově drobné hoše
za maminkou prozpěvuje,
bezstarostně po náhrobcích
lehkou nohou poskakuje.
„O zlé dítě, slezeš dolů?!
Nech ty v pánu dřímající,
ať nepřijdou v noci k loži
dusiti tě nebožtíci!“
Hoše slouchá poděsené,
bázlivě se vůkol zhlíží,
po trávníku opatrně
za maminkou dál se plíží. –
Pověry ty lidu svaté,
jsou to myslí pouhé vidy?
Či snad uctivost to k zašlým? –
Nebo pocit vlastní bídy?