Stojí ostrov pustý pokraj moře,
na něm v hrobech otcův dávné mravy,
bouřná vlna časův každodenně
hrob z nich jeden v bezdné lůno splaví.
Kolem hrobů pestrá moudrost otcův,
pestří opeřenci polétají,
a ty runy po náhrobcích lidem
celý svět a celou dobu tají.
Ve kostnici věkem oplísnělé
myšlénky se zbledlé ubytují, – –
ba se schovávají, že jich ztráty –
a to právem – vnuci nelitují.