Divné šepty slyším v sadě,

Jan Neruda

Divné šepty slyším v sadě, květy zživnou na záhonu, klaní se a mluví moudře, dvorně jako ve salonu. Pivoňka co gardedáma praví, že už ctnosti není a že Sodoma ta celá pochází jen od líčení. Co prý nyní holky barev naplácají na své tváře! Jen když žaludek je zdravý, přijde sama zdraví záře. A když moudře domluvila, zadřímla si trochu v chladu, načež karafiát švihlý přivedl řeč na pomádu. Tulipánek přisvědčoval lístky svými rohatými, řka, že těžko tulipánům, aby byly strakatými. Co se hnojů namíchají nebozí ti zahradníci, aby trochu pestrých barev dali tulipánské líci! Slavík s větve vypravuje, kdeže v zimních dobách býval, že sic leckde jinak jedl, však že všudy stejně zpíval. Růže mlčí, jenom šeptem moudře zašpetá si leckdy, hned jí tulipánek svědčí: „Ano, slečno, jenže někdy –!“

Patří do shluku

karafiát, povídačka, růže, kráska, proslov, konvalinka, fialinka, rozkvítat, kvítí, zvadnout

15. báseň z celkových 129

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Karafiát červený. (Beneš Metod Kulda)
  2. OFUŽI (Stanislav Kostka Neumann)
  3. Ve chvílích oddechu. (Rudolf Bort)
  4. SMUTNÝ MÁJ (František Odvalil)
  5. JIŽ DÁVNO TOMU... (Antonín Jaroslav Klose)
  6. Šerý skvoste, lasičko má štíhlá... (Adolf Heyduk)
  7. SMUTEČNÍ (Viktor Dyk)
  8. Za tuhých mrazů. (Beneš Metod Kulda)
  9. PRIMA BALLERINA. (Karel Červinka)
  10. PRODAVAČKA KVĚTIN. (Adolf Brabec)