14 Zem byla dítětem; myslela,

Jan Neruda

14
Zem byla dítětem; myslela, Zem byla dítětem; myslela,
 ona že vesmíru pyšný střed a kvůli ní Slunce i obloha a celý širý Svět. Přišlo jí také už poznání, divně se chvěje jí srdce dnes, a je jí jak panence rozkvětlé, když vešla v první ples. Po sále hvězdy se chechtají: „Velký svět není jí ještě znám, však – hezounká, milounká panenko – tys zato známa nám! Na tebe my jsme už hleděly, když bylas v poupěti drobný květ, když rostla jsi do krásy – samý sen a sobě celý svět!“ Měsíček čekal hned u vchodu: „Panenko, žádám vás – ať tak dím – za taneček první a poslední a za ty mezi tím!“ 30

Kniha Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)
Autor Jan Neruda