19 Oblaky Země jsou synové tkliví,

Jan Neruda

Oblaky Země jsou synové tkliví, matičku Zemi si krví svou živí, slzami smývají starobné vrásky, mladí jí líce a svěží jí vlásky, ve světův závratně vířivém honu od věků přes věky do časův skonu nesou si matku jak v bavlnce měkce. Oblaky, oblaky, labutí křídla, šedivé hádanky, mlhová vřídla, jiter a večerů zlacené znaky, růžové kolébky, rakevní mraky, nesete praotců poslední vzdechy, nesete potomkům první jich dechy – zdravím vás, zašlosti, přišlosti lidská!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby