2 Binokl na očích, v ruce hůl,

Jan Neruda

Binokl na očích, v ruce hůl, kráčím si květnatým dolem, vážně jdu, jako bych neviděl, jaro co tropí zde kolem. Vždyť je to všechno zas navlas tak jako před čtyřceti lety – po nebi známý ten ptákův zpěv, po stromech známé ty květy! Zase kol děvčátek skotačí hošíci nezralých boků; děvčátka písničky zpívají tištěné tohoto roku. Není, ach není v tom postupu, všechno jde dávným svým krokem – bojím se, jenom my starší že moudříme každičkým rokem! Bojím se, tak že to bude už do světa skonání všude, jaro že povždy ty květy své, mládí své písně mít bude! Kráčím kol hochů a děvčátek, šveholem, zpěvem až zmámen, binokl na očích, v ruce hůl, s nehybnou tváří co kámen.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby