11 Hej uvidíš, přírodo, uvidíš,

Jan Neruda

11
Hej uvidíš, přírodo, uvidíš, Hej uvidíš, přírodo, uvidíš,
 my ještě cos vyvedem spolu – tys od kořen do vršku změněna, já od hlavy po patu dolů! Můj krok je tak lehký a v nohou mám teď jakousi žílečku hravou: kde mohu jít pořádně pěšinkou, já brouzdám se vedle ní travou; kde potkám se s bublavým potůčkem, hned chvilku s ním v hovoru chodím; kde zahlídnu lučinu, na pozdrav již klobouk svůj do výše hodím. Když květe mi na cestě mladý strom, já pochvalně po pni jej hladím, a zpívá-li na větvi pěkný pták, já pod ním svůj baryton ladím. Ať dělám co dělám, ať jdu kam jdu, já musím mít nějakou hračku – teď sloupnul jsem s rozvité růže list a pískám naň odrhovačku! 127

Kniha Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)
Autor Jan Neruda