7 Že šedivím, praví váš veselý smích?

Jan Neruda

7
Že šedivím, praví váš veselý smích?
Že šedivím, praví váš veselý smích?
Teď vidíte, cože je z boje, jejž s ledovým svádělo rozumem si horoucí srdce moje na hranatém živobytí! Ach potlouklo! Šedivý hlavy lem – to není snad staroby měkounký sníh, to stopy jsou krupobití.
Ba – bylo to jako tam na horách! Žár od jihu k výši se plazí a z půlnoční druhé zas strany se ledový vítr zvedá, až ve výši u skalní hrany vír v mlhový oba se srazí – pak sypou se kroupy jak bohatý hrách a mžikem je hora šedá. 156