11 „Pojď – pojď!“ to ve výši kdes volá

Jan Neruda

11
„Pojď – pojď!“ to ve výši kdes volá „Pojď – pojď!“ to ve výši kdes volá
a zní to jako ptačí skřek; já rozhlídl se: černá vrátka a malý veský hřbitůvek. A zase slyším: „Pojď – nu pojď již! Víc nehleď světa na mumraj: vždyť přelítl jsi světa koncem a dosud neznáš blahých kraj.“ Já naslouchám a srdce buší, a hlava klesá níž a níž, a pojednou tak luzně hledí ty hnědé hroby, rudý kříž. Je pravda! Nač se plavit mořem, nač slézat strmých horstev lem: zde zcela nízký pahrbeček a za ním zcela nová zem! 161

Kniha Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)
Autor Jan Neruda