2 Znal jsem ji ještě tak maličkou.

Jan Neruda

2
Znal jsem ji ještě tak maličkou.
Znal jsem ji ještě tak maličkou.
Viděl, jak s dětskou svou sesličkou ku oknu pracně se táhla. Vystoupla, špulila drobný ret – kamkoli pusinkou sáhla, naskočil čisťoučký ledový květ.
Vidím ji dorostlou, rozkvětlou; rozkvětlou, v oku však uhnětlou, po tváři bledost jí běží. Ku stolu níží svůj chvějný ret, na stole v rakvičce leží děťátko, čisťoučký ledový květ. (Marii)
166