4 V očích mně cos světélkuje,

Jan Neruda

V očích mně cos světélkuje(T4f) lebkou mně to lehce cin(T4f) mo duší hle vane(T4f) mla buj uponka(T4f) Jas síc rov pole(T4f) všude plno sněhu na nich(T4f) a my z chrámu od půlnoč(T4f) na zvonivých jedem saních(T4f) V huňa své kožeši(T4f) vedle mne si dívka ho(T4f) teplouč jak let nek(T4f) hezouč jak dukát no(T4f) V chrá jsem se na ni val(T4f) nokem jak v knize leží(T4f) při modlit ve dřímotách(T4f) při hubičkách teď tak svěží(T4f) Dej mi ješ tře čtvrtou(T4f) a pak tou šestou dítko(T4f) tolik medu tolik (T4f) a tak droboulin kvítko(T4f) A teď ty mi navrať všecky(T4f) v smíchu včina zas pra(T4f) pěk se to v saních se(T4f) že se nesráže hlavy(T4f) Tepny létly srdce bilo(T4f) jak by rozskočit se chtělo(T4f) rád bych ješ jednou prožil(T4f) v myšlénkách vše co se lo(T4f) Ale jas síc bledne(T4f) slaběj to vždy hlavou cin(T4f) za sněho lada le(T4f) mla sma uponka(T4f)