JARNÍ

Jan Neruda

JARNÍ
Kam letíš, ty mladá myšlénko, ze zimních těch v duši ledů? „Zde vylétla první hle včelička, já pospíchám za ní v sledu.“ Kam letíš, ty milá včeličko, hned v první té slunné chvíli? „Já spěchám zde na sádek hřbitovní se popást a nabrat síly.“ Však země je všude jako kost a sady tak nahé, bědné – „Ach na hrobech leží a voní a zvou vždy sílivé květy medné!“ 191