ZA SRDCEM!
Já nejsem Robert král, ne Douglas, jeho rek,
však srdce moje samo ryčně letí
již napřed v plně vzešlý, ve budoucí věk
tam, kde se nejvíc shemží nepřátelé kletí –
nuž za ním, kpředu, věrné české děti!
A bitvou vysekejte mně to srdce ven –
toť srdce dobré, dím to sám, však směle,
a věru že vám stojí za kýs horký den,
za páží zdatný vzmach a vlnu krve vřelé
vždy srdce české, je-li české cele!
To moje jest, nechť soudí bůh sám v nebesích! –
Zda jindy duše moje blahem výskla,
než když tvá líce, lide, samý nach a smích,
a zdali jindy slza do oka mi vpryskla,
než když tě ruka vraha bídně tiskla?
A až je vysekáte, zas jím mršťte dál
přes věků rozhráň, za kynoucí leta
vždy tam, kde nepřátel nám nový vzroste val:
nám Čechům z žárných mečů věčná dána meta –
rád byl bych při vás do skonání světa!
205