ŽALOMIL ZPÍVÁ:

Jan Neruda

ŽALOMIL ZPÍVÁ:
Již na třetí měsíc o lásce své ti překrásné písničky zpívám; teď jsem však už mrzut a schlíplý tak, že sotva už na svět se dívám. Jsem jak tamten kohout, jenž smutně tak se krčí a otvírá klapky: již přes týden na déšť kokrhá a přec dosud nepadá kapky.