NEJLEPŠÍ PŘÍTEL
1
Můj národe, já beru tě již ve ochranu!
Víš co? My vyvoláme v Čechách „třetí“ stranu,
ku vyváznutí z bryndy, vlasti na obranu!
Můj plán: my spojíme se s mocným potentátem,
jenž – bez sněmoven – vládne velikánským státem.
Již také našel jsem ho, pracovalť jsem tiše,
má říši dvakrát větší, než je ruská říše.
Však nač ta tajnost – teď už mohu všechno říci,
náš nový spojenec: král David na měsíci.
2
Král David v měsíci – nač prázdný o tom štěbot –
je pro nás spojencem nejlepším v světě, neboť:
Jsme samý tanec teď a muzika a sláva,
že se až na to vše dnů, nocí nedostává
a ten prý „drahý čas“ jak pták kol uší frnká;
tu ovšem David král výborný ku pomoci,
on také proflámuje téměř všechny noci
a celý boží čas jen na svou harfu brnká.
3
Však dejme tomu, že bychom se pozměnili,
ta mysl jehněčí se stala náhle smělá,
vztek vjel nám do prsou, my zuby vycenili –
tu opět David král se hodí pro nás zcela!
Zda není jeho říše jako koule z děla?
Zda kulhá on za novým naším válek ruchem
a nezanáší se už dávno plavbou vzduchem?
Zda nemá kuráže víc nežli jiný mnohý –
vždyť světu napořád své ukazuje rohy!
279
4
Dřívější spojenci jsou láskou svou tak skoupi,
a opouštějí nás, jsmeť jim prý „příliš hloupi“;
král David ale – buďme hloupi, že až bědno,
ba buďme jako vůl, to je mu pořád jedno!
5
Ne, ne, jen žádný dík! Má povinnost to pouze!
Chtěl jsem jen vyhovět nynější české touze.
Dnes, kdyby někdo řek: „Drž, Čechu, se jen sebe!“
Čech zvolá: „„Je to troup – ty svrchované nebe!““
Čech s mošnou na ruce dnes u všech dveří klepe,
a bloudí tak vždy dál a mní: čím dál, tím lépe.
Nuž tedy ještě dál! – jsem šťasten, moha říci:
„Nejlepší přítel náš – král David na měsíci!“