FANČE A BERTĚ

Jan Neruda

FANČE A BERTĚ
1
Vy zavítaly jste, jak pozdrav mládí, do jizby mé, ba, jak dva květy bílé, jež letí, svítí v hravém jara mihu – – já za to na památku, děti milé, jak zvadlý list se kladu sem v tu knihu.
2
To jedno jediné ti přání nesu: měj tolik přání vždy, co v lese kvete vřesu, co po nebesku hvězdiček se zlatých chvěje – – a dušička tvá nebuď nikdy bez naděje! 321