MILOSLAVĚ VINKLEROVÉ
1
Chceš mezi dárky ve svůj zlatý den
mít ode mne prostičkou báseň jen.
Co as ti starý Ovid radil: „Báseň věstí
v den svatební dívčinám štěstí – štěstí!“
A je to pravda: štěstí proroctvím
je báseň již tou pouhou formou svojí,
a životního blaha obraz věrný.
Nuž přeju ti z ní toto trojí:
cit obou vás vždy najdi plný „rým“,
jen „stopu“ ladnou zůstav den co den,
a žití proud vždy hudebně buď „měrný“!
Šum báseň tvá, jak svěží potok šumí,
jenž i v poušť skalní život vkouzlit umí;
leť báseň tvá měkounkým ptáka letem –
tím přebohatým, krásným božím světem!
2
Jsi, slyším, milovnicí hudby též –
nuž tedy ještě z ní se učit spěš!
Víš, milé dítě, co ti hudba radí?
Kdo moudrý hudec, zavčas dobře ladí!
To jedno sobě tklivě pamatuj:
z nás každý v rukou svých má pokoj svůj;
a počin uplyne-li v svatém klidu,
že pozděj o bouřích již ani vidu!
Vždyť vidíme to kolem po přírodě:
když léto začne klidné při pohodě,
nechť slunce ráno krvavě pak vzchází,
nechť jak chce dlouhým lokem vodu pije,
nechť kohout kokrhá nejhorší melodie –
vše rozplyne se zas jak plašný sen,
a večer říkáme: „Byl krásný den!“
328