IV.   Což třepotá se to tu hvězdiček,

Jan Neruda

IV.

Což třepotá se to tu hvězdiček,
Což třepotá se to tu hvězdiček,
jak včeliček ve vzlétlém roji! – proč asi ta jedna jediná tam samotná povzdál stojí?
Tak dumavě chvílemi v dáli zří a bledoučké její jsou tváře, je patrně hvězda mlaďoučká dle dětinné v očku záře. Jen někdy svůj doufavý vyšle hled a stoudně zas do sebe mrká – ba myslím, že také hvězdička jak hrdlička láskou vrká! 9