XV.   Měsíček, pěkný mládenec,

Jan Neruda

XV.

Měsíček, pěkný mládenec,
Měsíček, pěkný mládenec,
s jemně zářící lící, oblétá Zemi panenku jak holub holubici.
Když ji hled jeho polibí zvlní se ňadra její, oheň se vnitřní rozkypí a rty se žárem chvějí. Předce se věčně upejpá, ret její vždy zas chladne, stoudně si vede v povzdálí a Měsíc schne a vadne. Znej Ty panenky jako já, budeš si vést jináče: ve dne se každá upejpá – a v noci blahem pláče. 28 Panenka Zem po celou noc hledí k Tvé slíčné tváři – k ránu je plno rosných slz jak dívčím po polštáři. 29