VEČER

Stanislav Kostka Neumann

V úzounké okno padu zář (J5f) v klenu nízkém stín tím zrůžověl(J5m) jak procitla by bolest jež tu spala(J5f) když v stín se reflex mříže z okna schvěl(J5m) Obloha v nuancích šedivých hrála(J5f) teď jak by pláč se na skle rozprostřel(J5m) jasmi údery jak by se smála(J5f) věž vypja a pod vztek a žel(J5m) Pár žlutých prou světla rozlilo se(J5f) na še dvůr Za ží utajen(J5m) se síc zjevil hle v směš ze(J5f) vrh na zeď protější jež mlčí si(J5f) svou bledou ři všecek bol jak jen(J5m) by splynul v píseň již kdos ve tmě zpí(J5f)