VEČER

Stanislav Kostka Neumann

V úzounké okno západu zář sálá, v klenutí nízkém stín tím zrůžověl, jak procitla by bolest, jež tu spala, když v stín se reflex mříže z okna schvěl... Obloha v nuancích šedivých hrála – teď jak by pláč se na skle rozprostřel, jasnými údery jak by se smála věž vypjatá... a pod ní vztek a žel. Pár žlutých proudů světla rozlilo se na šerý dvůr... Za věží utajen se měsíc zjevil náhle v směšné póze, – vrh na zeď protější, jež mlčí sivá, svou bledou záři... všecek bol jak jen by splynul v píseň, již kdos ve tmě zpívá...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby