SVÉ MATEŘI

Stanislav Kostka Neumann

To kdy touha chy se duše(J5f) a již to le le k domovu(J5m) Ó nemyslil jsem že v mém srdci ješ(J5f) intimních ci ušetřen je květ(J5m) Jak jo když napadaly deš(J5f) a v loňském lis počlo se to chvět(J5m) Ó nemyslil jsem že to srdce di(J5f) po nevisti stále lač(J5m) to hor srdce pohanské a msti(J5f) za pyš úsměv vždy se kry(J5m) že moje srdce schopno takých ci(J5f) a že v něm ješ tolik lásky je(J5m) A teď zřím v jeho nejtajnějším skrytu(J5f) tvůj ti portrét nic ho nesmyje(J5m) V přívalu vzdechů zlob a pohr(J5f) že srdci nelze nelze oddychnout(J5m) v té vřa smíchu pláče proklí(J5f) přec zachoval jsem so tichý kout(J5m) otvily bo hoř chvíle(J5f) žal teď se vkrá mo do dumy(J5m) ští pl a to tvé tak mi(J5f) těch srd dvé si sotva rozu(J5m) A přec se teplo měkkou vlnou lije(J5f) na smutek můj v podzimním večeru(J5m) kdes ozvala se zná melodie(J5f) hr hymny velkých (J5m) a tím zas jak v krvi se to (J5f) kde vzpomínky jest na mi vděk(J5m) Vše prchlo juž Jen ješ v rozlouče(J5f) ó vezmi rychle vzduš polibek(J5m)