MELODRAM

Stanislav Kostka Neumann

Z hrubého lože do dvora civím, – z planoucí svíčky na smutek stěn pad žlutý reflex,... výkřikem tklivým jako by venku zaúpěl den... Duší to táhne průvodem sivým... v papír jsem vrhl veršů svých sten –; iluzím mrtvým, iluzím živým vrhá se srdce k hříčce a v plen – – – Nad oknem venku révoví psího povadlé listí haraší, – druzi juž chrápou, v chodbě zní kroky, vanutí větru sténajícího dozvuk sem z ulic zanáší... a já k té hudbě čtu teď své sloky...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby