VŮNĚ DOPISU

Stanislav Kostka Neumann

Zas tedy dopis... Vstříc mi dýchá navlhlou vůní fialek... v klenutí smutku, šera, ticha se bílý paprsk náhle smek. To bude chvíle při západu, ach, při západu květnovém, kdy v otevřené na zahradu v mé okno vonět bude zem a šeřík narudlý a bílý, jasmínu květy hvězdnaté... nad stolkem tvář se k tváři schýlí v důvěrném, sladkém tête à tête. Nad listy z dávna, s štěstím v hlase, se rozesmějem dětinně, – pak ona náhle zadumá se s dopisy těmi ve klíně. A soumrak padne na zahradu s tím opojením v klidu svém... To bude chvíle při západu, ach, při západu květnovém! V klenutí smutku, šera, ticha se bílý paprsk náhle smek. To její dopis vůní dýchá, navlhlou vůní fialek...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby