NÁLADA Z PODLETNÍHO JITRA

Stanislav Kostka Neumann

Po polích zla slunce rozteklo se(J5f) na vlnách obi se třpy v rose(J5f) na sivých vlnách podletho žita(J5f) i v zakaleném obzoru juž svi(J5f) Břidlič střechy la tou ří(J5f) la holubi se na nich ří(J5f) a vzduchem sytým sluneč kštice(J5f) sa balet tančí vlaštovice(J5f) Kdes v trá žluta se pampelišky(J5f) jak rozhoze drob zla plíšky(J5f) dva lásko vyleli z kvě(J5f) a ba se v třepetavém letu(J5f) A vzduch je pl nervózho křiku(J5f) jak vrabec hluč touží po vrabčíku(J5f) a kdesi na okapu jasem zpita(J5f) se vzdá samice jen nebem skryta(J5f) Tak vše to zřím a čelem na skle ležím(J5f) vše chá žitím omládlým a svěžím(J5f) vše ší zpěvem pokřikem a hvizdem(J5f) a ce kraj se zdá být velkým hnízdem(J5f) Dvě mouchy bzučí kol i ty jsou v páru(J5f) vše láskou plá ve slunce teplém varu(J5f) Třesk třesk třesk střel za střelem hlučí(J5f) Dav na povel se vraždit lidi učí(J5f)