ČÍŠE

Stanislav Kostka Neumann

Ó je li den vždy jednou z číší(J4f) jež Čas nám spěchá podati(J4m) mně vždycky prsa moc ší(J4f) a di bol mne zachvá(J4m) když uček počne v tiši(J4f) tak únli plakati(J4m) když vím že k retům kdos tu číši(J4f) juž nikdy ne dostati(J4m) Ne že jich je tak lo v ži(J4f) a že v nich místa pro hořkost(J4m) a že Kdos jednou řekne Dost(J4m) ne mně jen to že z nich ti(J4f) teď nelze mi k hloubi dna(J4m) chut nebo nechut(J4m)