ČISTÁ CHVÍLE

Stanislav Kostka Neumann

To byla chvíle bílá a čistá, jakých má život málo, ach, málo; to byla chvíle bílá a čistá, bílá a čistá. Na třpytné plochy sněhových pláten, jimiž si země zastřela vrásky, lilo svůj úsměv klidně a svatě lednové slunce. Po modrém nebi nadechlé pruhy bělavých mráčků snuly se jemně, reflexem jako dole ty plochy v modro se chvěly. Po sadě kroky ztichaly v sněhu, – v podivném blahu hýřila duše a tolik lásky, veliké lásky zvučelo nitrem. A mně se zdálo, to že teď s tichem sněhových hlatí v úsměvu slunce splývám a splývám... a to že splývám se světa duší...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby