X   Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká

Stanislav Kostka Neumann

Řev hmoty jež kům vstříc ky pra(Na) ve věčném řeze metamorfóz(Na) a uny vo ze hlubin čloka(Na) v němž zaja duše po spříz teple lká(Na) v mohut hym do ži nám vpadlo přílivem sladkých doz(Na) V zbahnělém ovzduší kde soumrak voje tká(Na) ty horou ny slyším skloněn nad lým znavením tvých milenko póz(Na) a lokám panenskou svěžest tvé duše a z ňader tvých ni tuberóz(Na) societa mdlá nám škr vypráh hrdla(Na) hrdla vypráh stami křiky smutku(Na) s pyšným úsměvem čela s kuplířkou jdeme v půtku(Na) buržoa řá Nám pěst již v bojích ztvrdla(Na) a v atmosféře jež pary slz a proli krve je hus(Na) dech harmonie křídly nás chrá a k pocelu sklá nám ústa(Na)