PAN ŠKLEBIVÝ v jasanu skroucený vršek
skrýt šel spocené tělo a dolů se dívá...
(Měli jsme bouři včera a nová vedra dnes máme.)
Mé maso je příliš líné a vysoká tráva měkká,
zarývám horké své prsty mlčky do vlhké prsti,
zarývám celé své tělo do vlhké trávy,
opilý výpary země a žárem své krve.
Eh, dívej se, otče, dívej, tak žijeme vedra, brachu!
Jen co po brunátném slunci oddechne sobě země,
jen co se ztratí lesky na písku, na listech, na kůře,
rozproudím bouři své krve, zatáhna v doupě své stinné
tu, jež dychtiva přijde a vysoko zlíbám
snědé, obnažené – – pekelné její tělo!