UMĚNÍ,

Stanislav Kostka Neumann

nádher sulno(Na) svého prsu lou mohutnost(Na) skloň k lačným retům exze(Na) ponoř (Na) v kaskádu zářho svého světla(Na) vysaj (Na) paprskem horoucím(Na) Kaž oddech své psychy v klí ti nechám(Na) proměň jej(Na) polibkem žha hně rtů svých(Na) v orchis vášnivou(Na) v orchis krvavou(Na) v Herodias šírých svých(Na) kde básci ble vzpona dnů milosti tvé(Na) Sulno slunce(Na) Jedi suverén(Na) Pyš(Na) Své polnice ny nejčistší(Na) a fanry nejradostnější(Na) chci vydechnout ke chvále to(Na) Neb tvého čela nesklonil banál dnešek(Na) tvé oko nezakalil třpyt ohmataho zlata(Na) tvé ucho nezalekla huka luza(Na) a ústa tvá nepotřísnil polibek profánních(Na) Vzneše(Na) Neboť šla jsi otroky a nepozvedla jsi bičů(Na) Vykupitelko(Na) Neboť dotekem pohledu roztavilas okovy naše(Na) Sulno nádher(Na) svého prsu lou mohutnost(Na) skloň k retům lač exze(Na) Vypravovala ba o princezně zakle(Na) a ryři Bojoval s drakem(Na) Hle krunýř neohrožených na hrudi mám(Na) a dob meč v pravici třímám(Na) jas štít leskne se na slunci(Na) kůň řeh a chochol můj vlá(Na) Sulno(Na) Ruce i nohy budou zdrány(Na) Hladem a žíz klesnu uprostřed cesty(Na) Ale oko jas a ří(Na) To bude ke chvále to(Na)