VYPUČEL JSEM NAD BAHNA...

Stanislav Kostka Neumann

Vypučel jsem nad bahna do síč noci jednou a no(Na) když stříbrnou radost svého života skřivan střásal na zemi(Na) ke žhnoucím nebesům vzepja zřel jsem se vzkvétat(Na) Osudu tvrdou pěs zase(Na) přišel jsem z tro a hrdým gestem odtl jsem aklimatizovat se(Na) Vypučel jsem do vzduchu(Na) jenž zemdle chvěje se báz a předtuchou slavho otectví(Na) o jehož příchodu zpívám(Na) vypučel jsem vysoko a barvami vetřelce kvetu(Na) nad bahny kvetu úlem a uprostřed mdloby žárem(Na) Ale ty v bahnech moje kořeny(Na) Uprostřed plá stojím samoten(Na) a vysoko zdvihám(Na) svá hube ramena za nejdražší vlas svých snů(Na) Sám(Na) pyš(Na) věč nepřátelství vypoděl jsem plazům již kolem(Na) s jedovou vegeta živoří nečis dny své(Na) a svoji nevist jako štít jas jsem pozvedl(Na) a čekám ny(Na) A tako jest můj život(Na) když průvany trů z dálek zní v tence napjatých strunách(Na) své slzy nostalgic skrývám v samo smutných(Na) A vroucím plamenům slunce když na ňadra rozhale(Na) stékati vám(Na) s takovou rozkoší fau již tisknout se smě(Na) na pev ňadra nymf kdes na slunných březích(Na) ó Pane životodár(Na) zas sám(Na) a ten život haneb(Na) pěs bych přidržet chtěl k posled kapce(Na) A to co jest mezi tím(Na) to co jest nejlepší na mně(Na) to věč nesmíře se s bahny a s reptiliemi(Na) ten boj za kaž krok(Na) ten boj za kaž slovo(Na) viď duše(Na) Sám(Na) pyš(Na) uprostřed plá stojím a vysoko zdvihám(Na) svá hube ramena za nejdražší vlas svých snů(Na)