Nebesa venku tam nad střechou
tak modrá a snivá,
strom venku tam nad střechou
větvovím kývá.
Na nebi zvon, jejž možno zřít,
ve sladké zní tísni,
pták na stromě, jejž možno zřít,
žaluje písní.
Můj Bože, můj Bože, život ten
prostý a klidný!
To z města šum a hukot ten
sem zaléhá vlídný.
Cos učinil ty, jenž tu dlíš
a pláčeš tu krádí,
cos učinil, rci, ty, jenž tu dlíš,
ze svého mládí.