ŽEBRÁK DUŠÍ

Stanislav Kostka Neumann

1-1 Ohnivé slunce lilo se ke mně zlatem 1-2 a se mu oddával, jako milenka oddává se. 1-3 A tu náhle neslyšně a mlčky přišel ke mně. 1-4 Fialové roucho věčného odříkání 1-5 krylo mu pohlaví, a zlaté vlasy, 1-6 pro polibky kurtizán stvořené zlaté vlasy, 1-7 kol bledé tváře splývaly mu tak mrtvě. 1-8 S očima vyčítavýma přišel ke mně. 1-9 Poznal jsem jej po jizvách hluboko v dlaních 1-10 a hluboko v nohách, přišel bosý. 1-11 Ihned zachytil trochu ironický můj pohled 1-12 a rozzářily se ty jeho veliké naivní oči. 1-13 Eh, to se pyšnil, pyšnil těmi ranami, 1-14 jimiž dobrovolně dal zohavit na GolgatěQ170516 tenkrát 1-15 zlatovlasého muže krásné tělo. 2-1 Zůstal mlčky na prahu nesměle státi, 2-2 a myslím, že soucitně díval se na mne. 2-3 Mlčel jsem také zvědavě, a konečně, 2-4 když hloupým se mně to zdálo 2-5 a jeho pohled dráždil, ten věčně pasívní, 2-6 prudce jsem přistoupil k žebráku: 3-1 Co chceš ode mne, malomocný? 3-2 Čeho žádáš v doupěti vlčím, beránku? 3-3 Vrať se k ovcím, jež čekají ještě, pastýři dobrý! 3-4 nikoho nečekám, sám jdu. 3-5 Vlastní se protloukám pěstí. 3-6 Nenávidím. – Tys učil poličkům 3-7 tvář druhou mlčky nastavovat. 3-8 Proklínám. – Tys blahoslavil tiché. 3-9 Je vzpoura v krvi . – Tys boží syny hledal 3-10 a řvoucí luzu nepoplvals tam dole. 3-11 A v jasných nocích se ženami hýřím! 3-12 A slunci klaním se! A k Satanu se modlím! 3-13 Co chceš ode mne? Vrať se k ovcím svým! 4-1 A jestli jsi byl láska, Láskou vyslaná, 4-2 vrať se klidně, slyšíš? 4-3 V nejkrásnějších svých chvílích oba jsme milovali. 4-4 Vrať se klidně! Slyšíš? 5-1 Odešel z mého prahu. Eh, žebrák!