PROKLETÁ KŘÍDLA

Stanislav Kostka Neumann

V aristokratické čtvrti zděšené leží ticho na palácích... Tedy konečně dnes i tady vražedná, krvavá křídla hrůzy a smrti slyšeli třást vzduchem těžkým a hrozivým, těžkým a hrozivým jako neúprosná ta slova poslů. Dobrodinečkové lidstva na hromadách zbytečných franků v nádheře paláců hrdých slyšeli ta prokletá, prokletá křídla! Všecko je marné! Kondolují monarchové, kondolují ministři, velvyslanci si tisknou zdvořile ruce ale všecko je marné! Slyšeli ta prokletá, prokletá křídla! Chachacha! Slyšeli ta vražedná, krvavá křídla!... A teď aby zas přišla snad luza, ta ztrhaná, hladová luza tam zdola na dobročinný bazar! Ta, jež nemá čím platit, bez darů a zlata, které denně šumí nad ztrmácenou lebkou krví nasáklá, černá, vražedná křídla bídy, jen s velikou slzou soucitu luza tam zdola...! Chachacha! Dobrodinečkové lidstva slyšeli ta prokletá, prokletá křídla!