Jsi-li, můj synku, zvedený,
tož dobrou dám ti radu:
v hnůj zapusť svoje kořeny
a nelekej se smradu.
Ve hnoji se ti podaří
tím líp, čím více páchne,
nepoštípou tě komáři
ni blesky boží. Ach ne!
A přikloň se vždy napravo a nikdy k levé straně,
pak tvoje sláva, měšec, břicho vzrostou požehnaně,
halelujah,
vzrostou požehnaně.
Nic nikdy nechtěj lepším mít
a chraň se revoluce,
nakonec byl bys třeba bit
a pošpinil si ruce.
Na rodném hnoji tiše lež,
dobře ti půjde k duhu,
když solidně to dovedeš,
řád dostaneš a stuhu.
A přikloň se vždy napravo a nikdy k levé straně,
pak tvoje sláva, měšec, břicho vzrostou požehnaně,
halelujah,
vzrostou požehnaně.
O kapitál se nestarej,
buď setba tobě cizí;
jen rázně hřmi a rázně klej,
když jiný pro tě sklízí.
Buď vlastenec a dělej kříž,
sviň protekčních pár nitek,
něco si k tomu přiženíš,
národ obstará zbytek.
A přikloň se vždy napravo a nikdy k levé straně,
pak tvoje sláva, měšec, břicho vzrostou požehnaně,
halelujah,
vzrostou požehnaně.
Trochu se potěš metresou,
časem jich bude více,
však šetři dobrou pověst svou,
zapínej nohavice.
Své lásky, vína, radosti
skryj chytře před zlým světem,
morálka dobrá budiž ti
ochranným parapletem.
A přikloň se vždy napravo a nikdy k levé straně,
pak tvoje sláva, měšec, břicho vzrostou požehnaně,
halelujah,
vzrostou požehnaně.
Až pak ti zkyšou tvá léta
a ve šlepějích otce
tvůj synek půjde do světa
tak ctnostně a tak krotce;
až řeknou: „On juž nežije,
je s jeho břichem amen,“
tvůj historik ti vyryje
litery zlaté v kámen:
On klonil se vždy napravo a nikdy k levé straně,
tak jeho sláva, měšec, břicho vzrostly požehnaně,
halelujah,
vzrostly požehnaně.