PROLOG

Stanislav Kostka Neumann

Nesmrtelnou hymnu slíbil jsem kdys lesům. Snadno přísahy se činí v líbánkách. Slíbil jsem ji stromům, zvěři, hmyzu, vřesům. Milovali jsme se v rozkošnických snách. Nesplnil jsem slibu, nesplnil ho ani, když ta naše láska v štěstí uzrála. Já jen o tom našem věrném milování zpívám prosté rytmy lesů vazala. Také v jejich stínu střídá se sled chvílí; tisíc bylo žalů, tisíc radostí: Žaly, moje žaly hymnu pohltily; mír a radost rády píseň pohostí. Z radostí a míru vzcházejí mé sloky, smutků překonaných bývá na nich pel... Unikl jsem z města mílovými kroky, k zdroji věčné něhy blah jsem odešel.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby