VYSOKO UPROSTŘED LESŮ

Stanislav Kostka Neumann

Vysoko uprostřed le stojím o še dubisko opřen(Na) přišel jsem z bláta diny sem kde třpy se sníh(Na) kde křesťa bůh je neznám zcela a každou halu popřen(Na) kde nad čerstvou stopou zvěře táhne dech ru po vrších(Na) Napravo nalevo dokola kolem mřežovím kme a vět(Na) na ztem moře vrchů vidím kde u le sto les(Na) o jeho rozloze klid a hr jen draho ptáka let (Na) o jeho hloubce liška snad zaště z mlh ranních do nebes(Na) U vlny černozele vlna kte je černohně(Na) ční nepohnu a mlčky z moře jak v zakle a snách(Na) nad nimi vi se slibem sně obloha bez konce še(Na) uprostřed ma veli stojím tu květ kvete mi na vlnách(Na) Ze spí skály a nad sněhy pomněnko kvete(Na) nahoře v lesích jej opatruji a vlast mou kr je živ(Na) substance krve mu lesky tvar jeho měkce hněte(Na) ze a člověk krvesmilnili a zplodili mod div(Na) Zplodili o jedno štěs ce upřímné vese pros(Na) jak zrno z hroudy vyňa sluncem jež směje se na chu(Na) v září mi uzrálo uprostřed plame nad sněhy teď mi roste(Na) vod hlíny me a pryskyřic v kalichu(Na)