Ojíněly husté smrky dlouhé borovice(T7f)
zkřehle věsí jehličí své jak pod bílou plísní(T7f)
sněžné skvrny příliš hutně imitují slunce(T7f)
sýkor pískot nesmělý chce býti možná písní(T7f)
Ojíněly kostry habrů modřínů a dubů(T7f)
na mlází jen hnědé listí schlíple ještě visí(T7f)
velké ticho dříme v mlze měkké šeré vlhké(T7f)
která s jemným steskem věcí důvěrně se mísí(T7f)
Ojíněla stébla trávy v sněžnou vegetaci(T7f)
jež se láme pod kročeji neduživě praská(T7f)
velcí ptáci vzletí tiše mizí v srdce lesů(T7f)
samota mě svými prsty hedvábnými laská(T7f)
Je v tom trochu života a trochu vlídné smrti(T7f)
odhozené iluze a nadějí svět celý(T7f)
Sentimentální by byla žena tudy jdoucí(T7f)
ale básník slyší všude spodní akord vřelý(T7f)
důvěru a klidnou sílu v životě i smrti(T7f)
pod melancholickou tváří v krásný osud víru(T7f)
V chladu stesků ojínělo také jeho srdce(T7f)
ale v hlubině zní píseň pohody a míru(T7f)