NA SKALKÁCH

Stanislav Kostka Neumann

Na Skalkách jsem stanul po bloudění za ptačími hlasy v alejích. Mého moře měkké rozvlnění zrcadlilo nebes mladý smích. Na Skalkách dnes vítr poskakoval po bělošedivých balvanech. Jarního rusáka březen koval na Šumbeře nebo na Hádech... Spokojeně krev mi zabušila. Vítr přízniv! Děj se cokoli! Dneska ráno loď má odrazila pod modrými svými chocholy. Na stožárech vlajky poletují jako smaragdoví motýli. Nad palubou z mechu ptáci plují. My se mořským dechem opili. U kormidla rošťácky se směje bratr Rimbaud, chlapec divoký. Na to moje české moře kleje, že by musel býti bezoký. Ale když už vypluli jsme jednou, tak se také spolu shodneme. Nebesa než podvečerně zblednou, na literaturu klejeme.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby