LETNÍ APOSTROFA

Stanislav Kostka Neumann

Ej, ticho, těch našich sečí srázných ticho horké, když hmyzů legion se snoubí na květech a tančí, zpívá, šílí v zlatém žáru – ej, ticho, těch našich lučin ticho vonné, vroucí, když úběl kopretin a modře šalvějů se mísí v zeleň kypící a vlahou – ej, ticho, těch našich polí ticho oslavené, když vlnící se rež se pyšně vymetá pod blankytem, jímž oblak pluje bílý – ej, ticho, ticho, jen o trochu víc jasu ještě daruj mé mysli pokojné, by rozmar milenčin jí nevyrušil z poledního míru, v němž zastavuje se jak v stráni květina!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby